Po rozpadu Západořímské říše získali rozsáhlá území Itálie Byzantinci. Nadvládě zabránil až příchod Langobardů (pohanští Germáni) do severní a Jižní Itálie.
Situaci ještě zkomplikovali Frankové, kteří přišli z Gálie. Papež Štěpán III. podpořil vládu Pipina Menšího pod podmínkou, že Frankové vyženou Langobardy. Pipinův syn Karel Veliký byl roku 800 korunován papežem Lvem III. na římského císaře. Na oplátku Karel Veliký přenechal část území papeži. Tak vznikl papežský stát. Vznikl trvalý vztah mezi císařem a papežem. Postupem času se Francká říše pomalu rozpadá a Svatá říše římská si přisvojuje stále více pravomocí, jako potvrzovat císaře atd.
Jižní Itálie je neustále napadána Araby. V 9. století byla Sicílie napadena Saracény z Afriky. Vliv této kultury je patrný dodnes na některých stavbách, mimo jiné právě Saracéni přivezli do Itálie zmzlinu.
Území osvobodili až Normani a založili nekolik samostatných států (Apulie, Sicílie ...). Hlavní autoritou byl samozřejmě papež. Fridrich Hohenštaufen se rozhodl papeže ignorovat a vládl celému jihu, hlavním městem prohlásil Neapol.
Po konfliktu získala dynastie Aragonců Sicílii a jih Itálie byl pod správou Španělska až do 18. století.
Vyhledávání