Italština je románský jazyk, příbuzný francouzštině, španělštině, rumunštině a portugalštině. Ze všech jazyků má nejblíže k latině. Před sjednocením Itálie se v každém regionu používal jiný dialekt. Všichni Italové v současnosti mluví italsky jak v Itálii, tak ve Švýcarsku. Obyvatelé pohraničí hovoří dvěma jazyky. Personál v hotelech většinou mluví trochu anglicky. Cizince ale lépe přijmou, pokud se alespoň pokusí mluvit italsky.
Italština je fonetický jazyk, psaná podoba zhruba odpovídá vyslovované podobě.
Samohlásky |
|
| a, i, o | výslovnost jako v češtině |
| e | zavřené nebo otevřené (krátce, dlouze) |
| u | dlouze u: |
| ai | [ai] |
| eu | [eu] |
| oi | [oi] |
| u | vždy jako u: |
Souhlásky |
|
| h | nidy se nevyslovuje |
| s | [s] nebo [z] |
| z | [c] nebo [dz] |
| ca | [ka] |
| co | [ko] |
| cu | [ku] |
| ce | [če] |
| ci | [či] ale i může před samohláskou zmizet |
| ga | [ga] |
| go | [go] |
| gu | [gu] |
| ge | [dže] |
| gi | [dži] i může před samohláskou zmizet |
| gli | [lj] |
| gn | [ň] |
| chi | [ki] |
| ghi | [gi] |
| ghe | [ge] |
| sce, sci | [še], [ši] |
| scia, scio | [ša], [šo] |
| nn, ll, pp | s přízvukem |
