Italština je románský jazyk, příbuzný francouzštině, španělštině, rumunštině a portugalštině. Ze všech jazyků má nejblíže k latině. Před sjednocením Itálie se v každém regionu používal jiný dialekt. Všichni Italové v současnosti mluví italsky jak v Itálii, tak ve Švýcarsku. Obyvatelé pohraničí hovoří dvěma jazyky. Personál v hotelech většinou mluví trochu anglicky. Cizince ale lépe přijmou, pokud se alespoň pokusí mluvit italsky.
Italština je fonetický jazyk, psaná podoba zhruba odpovídá vyslovované podobě.
Samohlásky |
|
a, i, o | výslovnost jako v češtině |
e | zavřené nebo otevřené (krátce, dlouze) |
u | dlouze u: |
ai | [ai] |
eu | [eu] |
oi | [oi] |
u | vždy jako u: |
Souhlásky |
|
h | nidy se nevyslovuje |
s | [s] nebo [z] |
z | [c] nebo [dz] |
ca | [ka] |
co | [ko] |
cu | [ku] |
ce | [če] |
ci | [či] ale i může před samohláskou zmizet |
ga | [ga] |
go | [go] |
gu | [gu] |
ge | [dže] |
gi | [dži] i může před samohláskou zmizet |
gli | [lj] |
gn | [ň] |
chi | [ki] |
ghi | [gi] |
ghe | [ge] |
sce, sci | [še], [ši] |
scia, scio | [ša], [šo] |
nn, ll, pp | s přízvukem |