Oblast okolo Středozemního moře, včetně jihu dnešní Itálie, byla osílena v pátem tisíciletí př. n. l. Do severních oblastí přišli indoevropské kmeny až ve třetím tisíciletí př. n. l. Byly to především Ligurové, Sikulové, Picénové, Umbrové, Messapiové, Latinové, Venetové a další. Kolem roku 600 př. n. l. přišli z dnešní Francie Keltové. Ostrovy Sicílii a Sardínii osídlili Féničané, kteří pocházeli ze severní Afriky.
V 8. stol. př. n. l. došlo k osídlení jihu Řeky. Ti už dříve na území Itálie obchodovali. Postupně 
zakládali nová města, jako Sybaris, Callipolis, Croton, Catana, Elea, Poseidonia, Neapolis a další. Až postupně vznikla řecká kolonie Magna Graecia (Velké Řecko).
Nová města byla vyspělejší než původní v Řecku. Proto mezi koloniemi a Řeckem docházelo k rozporům. Některé oblasti byly napadány kmenem Etrusků ze severu, další zase Kartaginci z jihu (obojí nakonec podlehli Římanům).
