Historie Itálie ← Starověký Řím
Byzantská říše, také známá jako Východní římská říše, měla po pádu Západní římské říše v roce 476 pod kontrolou části Itálie. Centra bývala například v Ravenně nebo na Sicílii. Poslední byzantské území v Itálii - Bari, bylo ztraceno roku 1071. Některá území se vyhnula dobytí Lombardy nebo Franky a udržovala byzantskou příslušnost i poté, co byzantská přítomnost v Itálii skončila.
V průběhu raného středověku se severní části současné Itálie staly kulturními centry. Od 8. století byly tyto oblasti součástí Franské říše, později Svaté říše římské. Papež, který sídlil v Římě, měl pod kontrolou Papežský stát, který byl v té době mnohem větší a silnější než dnešní Vatikán.
V raném a vrcholném středověku byly italské dějiny poznamenány mocenskými boji mezi německými knížaty a knížaty podléhajícími papeži. Toto období je známo jako doba guelfů a ghibellinů. V tomto období mocenského zmatku se začaly objevovat městské státy, které získaly suverenitu a vliv, zejména pobřežní města žijící z námořního obchodu. Tyto státy se staly významnými kulturními centry. Jejich síla byla tak velká, že když se spojily do Lombardské ligy, dokázaly v roce 1176 porazit německého císaře Fridricha Barbarossu v bitvě u Legnana.
Čtyři nejvýznamnější z těchto námořních republik byly Benátská republika, Janovská republika, Pisánská republika a Republika Amalfi. Později se k nim přidala Florentská republika, kterou povýšil rod Medicejských, a Milánské vévodství ovládané Sforzy. Tyto městské státy tvořily sílu, která začala ovlivňovat evropský vývoj. Měly také značný politický vliv - financovaly křížové výpravy, Benátky porazily Byzanc a také financovaly objevitelskou cestu Marca Pola.
Právě v této oblasti vznikly první evropské univerzity, bohaté obchodnické rody financovaly vrcholné umění a mnoho objevitelů, i když většinou v cizích službách, byli Italové - Janované Kryštof Kolumbus a Giovanni Caboto, Florenťané Amerigo Vespucci a Giovanni da Verrazzano.
Jižní Itálie měla v průběhu středověku odlišný vývoj než severní část země. V 9. století byla tato oblast ovládnuta muslimy, kteří zde založili Sicilský emirát. Poté přešla oblast pod kontrolu Normanů. Následovalo období vlády Štaufů, Anjouovců a Aragonská dynastie.
Normané, potomci Skandinávců, přišli do jižní Itálie v 9. století a postupně získávali vliv a moc. Jejich dobytí jižní Itálie trvalo od roku 999 do roku 1194 a zahrnovalo mnoho bitev. V roce 1130 se území v jižní Itálii spojila jako Království Sicílie, které zahrnovalo ostrov Sicílie, jižní třetinu Italského poloostrova, souostroví Malta a části severní Afriky. Normané se stali dominantní silou v regionu, včetně kontroly důležitých obchodních tras ve Středozemním moři.
Štaufové byli významnou šlechtickou rodinou, původem z Německa, která vládla Svaté říši římské od roku 1138 do r. 1254. Zakladatelem rodu byl hrabě Fridrich, který postavil hrad Staufen. Štaufové, zejména Fridrich I. a Fridrich II., byli aktivně zapojeni do italských záležitostí a pokračovali v konfliktu s papežem, jako jejich předchůdci.
Zakladatelem tohoto rodu byl Karel I. z Anjou, nejmladší syn francouzského krále Ludvíka VIII. Karel I. vládl ve 13. století v Království Sicílie. Po válce o Sicilské nešpory byl vyhnán ze Sicílie a zůstalo mu jen Království Neapole na jihu poloostrova. Anjouovci a jejich různé větve měli významný vliv na dějiny jižní a střední Evropy během středověku, až do svého konce roku 1435.
V roce 1442 přešlo Neapolské království pod správu španělských Aragonců a bylo připojeno k Aragonskému království.
Vyhledávání
Místa v okolí