Historie Itálie ← Sjednocení Itálie
Itálie se přidala k první světové válce v roce 1915 na straně Dohody, i když byla původně součástí Trojspolku s Německem a Rakouskem-Uherskem. Hlavní bojiště bylo na severní hranici Itálie, kde se střetla s Rakouskem-Uherskem v oblasti vysokých Alp a podél řeky Isonzo. Italská armáda provedla několik útoků, ale utrpěla těžké ztráty a nedosáhla významného pokroku. V roce 1918, přes početní nevýhodu, Italové prorazili rakouskou linii u Vittorio Veneto, což vedlo k pádu Habsburské říše. Itálii byly po válce přiznány oblasti Jižního Tyrolska a Terst.
Po skončení první světové války v roce 1918 byla Itálie politicky nestabilní a veřejnost nebyla spokojená s tím, že nedostala všechna území, slíbená spojenci. Benito Mussolini, zakladatel fašistické strany, využil této situace a v roce 1922 provedl pochod na Řím, který vedl k jeho jmenování premiérem. Mussolini poté zavedl autoritářský režim a vyčistil místní vlády od jakékoliv opozice vůči fašismu.
Itálie vstoupila do druhé světové války v roce 1940 na straně Německa. Zaútočila na Egypt a obsadila Somálsko. Britové útok odrazili, což nakonec vyžadovalo německou podporu, aby zabránilo italskému kolapsu v Severní Africe. Po kapitulaci Francie obsadila Itálie francouzská území Korsiky a Tuniska. Italské síly také dosáhly vítězství proti povstalcům v Jugoslávii a v Černé Hoře, a italsko-německé síly obsadily části Brity drženého Egypta. Itálie se vzdala v září 1943. Německo okamžitě napadlo Itálii a zřídilo loutkový stát pod Mussoliniho vedením v severní části země, zatímco spojenci osvobodili jižní a střední část. Itálie zůstala místem bojů až do dubna 1945.
Po ukončení druhé světové války v roce 1945 se Itálie ocitla v procesu obnovy a politické transformace. Monarchie byla v roce 1946 nahrazena republikou po národním referendu. Itálie se stala členem Organizace spojených národů v roce 1955 a byla jedním z zakládajících členů Evropského hospodářského společenství v roce 1957. Během 60. a 70. let 20. století prošla obdobím rychlého ekonomického růstu a modernizace, známého jako “italský zázrak”. Avšak v 80. a na začátku 90. let se potýkala s řadou problémů, včetně rostoucí inflace, nezaměstnanosti a korupce. Toto období bylo také poznamenáno politickou nestabilitou a častými vládními krizemi.
Po druhé světové válce se Itálie stala oblíbenou destinací, což vedlo k rychlému rozvoji turistického průmyslu. V 50. a 60. letech 20. století se stala populárním cílem pro turisty z celého světa. Během tohoto období došlo k masivní výstavbě přímořských letovisek a hotelů, aby se uspokojila rostoucí poptávka po ubytování. V 70. letech se začaly objevovat nové formy turismu, jako je návštěva malých, historických a uměleckých italských vesnic. S 65 miliony turistů ročně je Itálie pátou nejnavštěvovanější zemí na světě.
Od roku 2000 do dnešních dnů prošla Itálie řadou klíčových změn. V roce 2002 se Itálie stala členem eurozóny a přijala euro. Ekonomická krize v roce 2008 zasáhla Itálii, což vedlo k recesi a vysoké nezaměstnanosti. Politická scéna byla rovněž nestabilní, s řadou premiérů, včetně Silvia Berlusconiho, Maria Montiho, Mattea Renziho a dalších. V roce 2022 se Giorgia Meloni stala první ženskou premiérkou Itálie.