Concordia Sagittaria

Prohlédnout fotogalerii

Trochu ve stínu nedalekého Portogruara leží Concordia Sagittaria, malé, avšak historicky mimořádně bohaté město v regionu Veneto. Najdeme jej na břehu řeky Lemene, obklopené úrodnou krajinou severovýchodní Itálie. Pro návštěvníky nabízí kombinaci archeologických nalezišť, raně křesťanských a středověkých památek. Strategická poloha na křižovatce starověkých obchodních cest z něj činila důležité centrum římské provincie.

Historie

Historie sahá do roku 42 př. n. l., kdy zde Římané založili kolonii Iulia Concordia na křižovatce dvou významných silnic – Via Annia a Via Postumia. Město se rychle stalo strategickým bodem pro obchod a vojenské operace. Ve 3. století n. l. zde byla prokazatelně činná dílna na výrobu šípů (latinsky sagittae = šípy), která dala městu přívlastek „Sagittaria“. V období raného křesťanství, přibližně od 4. století, se Concordia stala významným biskupským sídlem a byla zde vystavěna řada sakrálních staveb, včetně raně křesťanských bazilik. Roku 452 město zpustošila invaze Hunů pod vedením Attily, což vedlo k postupnému úpadku a částečnému přesunu obyvatel do bezpečnějších oblastí lagun. V 6. století se ocitlo pod vládou Langobardů, následně se stalo součástí franské říše a poté spadalo pod patriarchát v Aquilei. Od roku 1420 bylo součástí Benátské republiky, která zajistila relativní stabilitu až do pádu republiky v roce 1797. V 19. století připadla oblast Rakouskému císařství a po sjednocení Itálie roku 1866 se stala součástí nového italského státu.

Cattedrale di Santo Stefano

Katedrála stojí na místě, kde se ve 4. století n. l. nacházely dvě raně křesťanské stavby – tzv. Trichora Martyrium (asi z roku 350), trojlodní bazilika s trojitou apsidou, a Basilica Apostolorum (založená roku 389), patřící k nejstarším církevním stavbám severní Itálie. Tyto objekty byly součástí rozsáhlého biskupského komplexu, jehož pozůstatky jsou dnes dochovány v podzemním archeologickém areálu.

Současná katedrála byla postavena roku 1466 po přestavbě starší středověké baziliky. Architektonicky kombinuje prvky pozdní gotiky a rané renesance, zatímco fasáda, dokončená v 19. století, nese znaky neogotického slohu inspirovaného benátským kostelem San Zaccaria. Interiér má trojlodní dispozici s prostorným presbytářem a bočními kaplemi, z nichž nejvýznamnější je Cappella dei Martiri (Kaple mučedníků), vybudovaná v 18. století nad kryptou uchovávající relikvie raně křesťanských světců, patrně obětí pronásledování za císaře Diokleciána.

Vedle katedrály stojí samostatná románská zvonice z roku 1150, vysoká přibližně 28 metrů. Je postavená z cihel a kamenných prvků, s úzkými sdruženými okny.

Battistero

V blízkosti věže katedrály najdeme samostatně stojící křestní kapli. Její vznik se datuje do konce 11. století, stavební práce probíhaly mezi lety 1089 a 1105, kdy město bylo významným biskupským sídlem. Budova má centrální půdorys s byzantskými architektonickými vlivy, což se projevuje zejména v harmonických proporcích, členění stěn a kleneb.

Vstupní portál je jednoduchý, zdobený románským reliéfem. Uprostřed se nachází kamenná křtitelnice, využívaná k plnému ponoření při křtu. Stěny pokrývají zbytky původních fresek, mezi nimiž lze rozeznat výjevy Kristova křtu a další symbolické motivy, včetně křesťanských monogramů a rostlinných ornamentů. Na stropní klenbě se dochovala výrazná freska Krista, obklopeného anděly, která svou stylizací a barevností odráží byzantský vliv.

Archeologické naleziště

Archeologické naleziště, přístupné přímo pod katedrálou, představuje jednu z nejvýznamnějších památek římského a raně křesťanského období v severní Itálii. Návštěvníci zde mohou vidět zbytky městských komunikací s jasně patrnými kolejemi od kol vozů, základy obytných domů, veřejných budov i původních křesťanských bazilik ze 4. století. Cennou součástí jsou dochované mozaikové podlahy s geometrickými vzory, symbolickými motivy a nápisy. Kromě podzemních prostor katedrály jsou v okolí města odkryty fragmenty římských hradeb, části fóra, termálních lázní a kamenného mostu na trase někdejší Via Annia.

Via Roma

Na hlavní městské třídě Via Roma, která tvoří nábřeží a malé náměstí, se soustředí řada významných budov. Dominantou je palác Palazzo Comunale z roku 1523, postavený v renesančním slohu. Po požáru byl citlivě obnoven a dodnes slouží jako radnice i kulturní centrum města. V jeho blízkosti se nachází Palazzo Vescovile z poloviny 15. století, v benátském stylu s gotickými okny a bohatě zdobenou fasádou, využívaný jako farní sídlo. Podél Via Roma lze najít také fragmenty starověkých římských hradeb.

Praktické informace a hodnocení

Hodnocení návštěvníků

Zatím nikdo nehodnotil.

5 - Nejlepší 4 - Lepší 3 - Průměr 2 - Horší 1 - Nejhorší