Fascinující jihoitalské město Matera (59 500 ob.) se nachází ve východní části regionu Basilicata. Leží na náhorní plošině nad hlubokým kaňonem řeky Gravina. Za návštěvu stojí pro své výjimečné spojení historie a okolní přírody. Patří k nejdéle obývaným sídlům na světě už od prehistorie. Přestože byla Matera dlouho přehlížena a vnímána jako chudý kout Itálie, v posledních desetiletích zažívá skutečnou renesanci – stala se symbolem kulturní obnovy a proměny v moderní turistickou destinaci. Od roku 1993 jsou Sassi di Matera a Park skalních kostelů v okolí zapsány na seznamu UNESCO. V roce 2019 získala titul Evropské hlavní město kultury. Město si zachovalo svůj neobvyklý charakter, klidnější tempo života i silné spojení s okolní krajinou a tradicemi.
První stopy lidského osídlení pocházejí už z doby paleolitu, kdy lidé využívali místní jeskyně jako přirozené úkryty. Město samotné bylo oficiálně založeno pravděpodobně v roce 251 př. n. l., i když v písemných pramenech se poprvé objevuje až v roce 664 n. l. během vlády Langobardů. Ve středověku se Matera postupně dostala pod byzantskou, normanskou i španělskou nadvládu a v roce 1663 se stala hlavním městem regionu Basilicata. Tato role jí zůstala až do roku 1806, kdy Napoleon zrušil dosavadní správní uspořádání. Ve 20. století se Matera stala symbolem extrémní chudoby – obyvatelé historických čtvrtí Sassi žili v nevyhovujících podmínkách bez elektřiny a vody. V roce 1952 rozhodla italská vláda o přesunu obyvatel do moderních čtvrtí. Po desetiletích chátrání se však začalo s postupnou obnovou.
Sassi di Matera jsou dvě historické čtvrti – Sasso Caveoso a Sasso Barisano. Tvoří srdce historické části města a jsou jeho symbolem. Čtvrti jsou protkány stovkami jeskynních obydlí, vytesaných přímo do vápencového masivu. Lidé zde žili nepřetržitě po tisíce let, od pravěku až do poloviny 20. století. Mnohé domy jsou kombinací přírodní jeskyně a kamenné stavby. Dnes se oblast proměnila v kulturně-turistické centrum s galeriemi, kavárnami, hotely i muzei. Tyto čtvrti od sebe odděluje Via Duomo, severním směrem leží Sasso Barisano, jižním Sasso Caveoso.
Impozantní katedrála se nachází na vrcholu staré části města a dominuje panoramatu Matery. Katedrála byla postavena mezi lety 1230 a 1270, pravděpodobně na místě staršího kostela. Je příkladem románské architektury s gotickými vlivy. Stavba byla dokončena za vlády normanského krále Viléma II. Zasvěcena je Marii Santissima della Bruna, která je také patronkou města.
Hlavní fasáda je vytesaná z místního vápence, má velký portál, zdobený sloupy a sochami zobrazující biblické postavy. Nad portálem se nachází rozetové okno, charakteristické pro gotický styl. Interiér je jednoduchý, ale elegantní. Má jednu velkou loď s několika bočními kaplemi a zachovává si původní románskou strukturu s klenutými stropy. V oltářní části se nachází barokní oltář, který byl přidán během obnovy v 18. století. V katedrále je také několik uměleckých děl, včetně cenných fresek a soch, které byly přidány v průběhu staletí. Nejcennější část interiéru tvoří kaple Panny Marie s cennými malbami a sochami, znázorňující výjevy z jejího života.
Jeden z nejznámějších muzeálních domů v Materě poskytuje jedinečný pohled do každodenního života obyvatel čtvrtí Sassi před jejich odsunem v polovině 20. století. Nachází se v části Sasso Caveoso a představuje autenticky zařízený jeskynní dům, který slouží jako živá ukázka toho, jak lidé žili v prostorách vytesaných přímo do skály. Interiér je vybaven původním nábytkem, nástroji, kuchyňským vybavením, ale také stájemi, protože lidé běžně sdíleli své domovy se zvířaty. Návštěva Casa Grotta přibližuje realitu, která vedla k tomu, že byla Matera ve 40. letech 20. století označena jako „národní ostuda Itálie“.
Palazzo Lanfranchi je barokní palác z poloviny 17. století, postavený z iniciativy biskupa Vincenza Lanfranchiho jako seminář a sídlo biskupství. Nachází se na okraji čtvrti Sasso Caveoso a zaujme svou pravidelnou fasádou a portálem. V současnosti zde sídlí Museo d'Arte Medievale e Moderna della Basilicata, které vystavuje díla od středověku po 20. století, včetně obrazů Carla Leviho.
Nedokončený renesanční hrad na kopci nad historickým centrem Matery. Jeho stavbu zahájil v roce 1501 neapolský šlechtic Giovanni Carlo Tramontano, tehdejší maijitel města, který chtěl posílit svou moc a obranu proti možnému povstání obyvatel. Hrad byl navržen jako trojvěžová pevnost ve stylu aragonské vojenské architektury, ale nikdy nebyl dokončen. Krátce po zahájení stavby byl totiž Tramontano zavražděn, během lidového povstání v roce 1514. Z původního plánu zůstala pouze centrální kruhová věž a dvě boční. Hrad je veřejnosti přístupný jen příležitostně, při konání kulturních akcí.
Oficiálně Parco Archeologico Storico Naturale delle Chiese Rupestri del Materano, je rozlehlá chráněná oblast o rozloze přibližně 8 000 hektarů, která se rozprostírá mezi Materou a Montescaglioso. Založena byla v roce 1990 a od roku 1993 je spolu se Sassi di Matera zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Park je proslulý více než 150 skalními kostely (chiese rupestri), které byly vytesány do vápencových skal mezi 8. a 13. stoletím. Některé z nich, jako Santa Lucia alle Malve či Chiesa di San Giovanni in Monterrone
se zachovanými freskami, patří k nejvýznamnějším příkladům středověkého jeskynního umění v Itálii.
Kromě sakrálních památek zde návštěvníci najdou i archeologická naleziště z pravěku, opevněné usedlosti, pastýřské stezky a bohatou středomořskou přírodu. Celou oblastí vedou značené turistické a cyklistické trasy a park je rovněž domovem vzácných druhů, jako je sokol malý, který je jeho symbolem.
Matera se díky svému unikátnímu vzhledu často objevuje ve filmech jako kulisa pro biblická a historická města. Již v roce 1964 zde Pier Paolo Pasolini natáčel Evangelium podle Matouše a v roce 2004 Mel Gibson film Umučení Krista, který městu přinesl světovou pozornost. V roce 2015 zde vznikly scény pro remake Ben Hura a naposledy si Matera zahrála v bondovce No Time to Die (2021), kde se dramatická honička odehrává v uličkách čtvrti Sasso Barisano a na Piazza Duomo.
Přestože se v Mateře nachází více než 150 kostelů a kaplí, za návštěvu stojí jen některé. Například kostel Chiesa di San Giovanni Battista v historické části města, postavený ve 13. století v románském slohu, má fasádou s jemnými detaily a působivým interiérem.
Chiesa di San Pietro Caveoso je románský kostel ze 13. století, vytesaný do skály ve čtvrti Sasso Caveoso, má jednoduchou fasádu a fresky z 15. století.
Chiesa del Purgatorio byl postaven v barokním stylu v 18. století, nachází se ve středu města. Má impozantní exteriér a vnitřní výzdobu s krásnými sochami a malbami.
Katedrála ze 13. století.
Původní dům v jeskyni, muzeum.
Palác ze 17. století, muzeum umění.
Nedokončený renesanční hrad.
Jeskynní kostel.
Kostel s freskami
Románský kostel ze 13. století.
Historický kostel nad údolím.
Kostel s barokní výzdobou.
A14 - Gioia del Colle | 39 km |
A14 - Taranto Nord | 44 km |
A14 - Bari Nord | 58 km |
Bari | 64 km |
Brindisi | 159 km |
Matera
Uživatelské recenze k místu Matera
www.comune.matera.it
V místě Matera
» nové okno
Město Alberobello se proslavilo svou unikátní architekturou. V centru města se nachází zvláštní stavby, tzv. Trulli.
» VíceCastel del Monte je jedinečná stavba ve střední Apulii, která zaujme svou pravidelností a polohou na osamělém kopci s výhledem do širokého okolí.
» VíceVzdálenost je vypočítaná z GPS souřadnic. Skutečná vzdálenost se může lišit.