Roma (Řím)

Prohlédnout fotogalerii

Řím je hlavním městem Itálie a regionu Lazio, ležícím přibližně 27 kilometrů od pobřeží Tyrhénského moře. Rozkládá se na sedmi pahorcích nad řekou Tiberou (Tevere), která ústí do moře nedaleko mezinárodního letiště Fiumicino. S populací blížící se třem milionům obyvatel je největším městem země a jedním z nejvýznamnějších kulturních, historických a politických center Evropy. Město nabízí mimořádně bohatý soubor památek zahrnujícím antické, středověké, renesanční i barokní stavby.

Historické jádro Říma, společně s Vatikánem, je od roku 1980 zapsáno na seznamu UNESCO. Současná městská oblast zahrnuje 15 správních obvodů (municipi), přičemž historické centrum tvoří síť tradičních čtvrtí (rioni), jako Monti, Campo Marzio nebo Trastevere.

Zobrazit přehled kapitol

Historie

Podle legendy byl Řím založen roku 753 př. n. l. dvojčaty Romulem a Remem, které podle pověsti odkojila vlčice na Palatinském pahorku. Ve 4. století př. n. l. se stal vedoucí mocností Apeninského poloostrova a po vítězství v punských válkách (264–146 př. n. l.) ovládl rozsáhlá území Středomoří. Roku 27 př. n. l. byl pod vládou císaře Augusta ustanoven jako centrum Římské říše, která po staletí dominovala Evropě, severní Africe a části Asie. Po rozdělení říše v roce 395 zůstal hlavním městem Západořímské říše až do jejího pádu v roce 476. Následovala období nestability a vpádů, včetně dobytí Vizigóty roku 410 a Vandaly v roce 455. Od 6. století se Řím stal trvalým sídlem papežů (s výjimkou let 1309–1377 během avignonského zajetí) a centrem křesťanské církve. V roce 1084 bylo město vypleněno vojsky normanského vůdce Roberta Guiscarda. Roku 1527 zažilo vpád žoldnéřů císaře Karla V. Od 15. do 17. století probíhala rozsáhlá přestavba v duchu renesance a baroka. Po sjednocení Itálie v roce 1870 byl Řím vyhlášen hlavním městem a v roce 1929 byly Lateránskými smlouvami potvrzeny hranice nezávislého Vatikánu. Během druhé světové války bylo město obsazeno německými jednotkami (1943–1944) a následně osvobozeno spojeneckými silami.

Colosseo

Se stavbou hlavního symbolu Říma, Flaviovského amfiteátru známého jako Koloseum, se začalo v roce 70 n. l. za vlády císaře Vespasiana, dokončen byl o deset let později jeho synem Titem. Monumentální stavba, postavená převážně z travertinu, tufu a cihel, má oválný půdorys o rozměrech přibližně 189 x 156 metrů a výšku přes 48 metrů. Do hlediště se původně vešlo 50 000 až 70 000 diváků, kteří byli rozděleni podle společenského postavení.

Amfiteátr sloužil především k gladiátorským zápasům, inscenovaným loveckým scénám a dramatickým rekonstrukcím bitev. Díky podzemnímu komplexu chodeb a výtahů (hypogeum) bylo možné rychle připravovat scény a přivádět do arény zvířata i gladiátory. Podle některých pramenů byla aréna v počáteční fázi užívání schopna pojmout i menší námořní bitvy (naumachiae), kdy byla zaplavena vodou přiváděnou kanálem z Tibery.

Po pádu Římské říše ztratil amfiteátr svůj původní účel a v průběhu středověku sloužil částečně jako pevnost a kamenolom, odkud se odebíral materiál na stavbu kostelů a paláců. Přesto zůstává jednou z nejvýznamnějších památek antického světa a symbolem Říma. Od 18. století byl postupně restaurován a stal se předmětem archeologického i kulturního zájmu. Dnes je Koloseum přístupné veřejnosti, a od roku 2010 mohou návštěvníci navštívit i rozsáhlé podzemní prostory a horní patra, která dříve nebyla zpřístupněna.

Forum Romanum

Forum Romanum (Foro Romano) bylo politickým, náboženským a společenským centrem starověkého Říma. Rozkládalo se v údolí mezi Kapitolem a Palatinským pahorkem a postupně se vyvinulo od tržiště v 7. století př. n. l. v reprezentativní prostor lemovaný chrámy, bazilikami a veřejnými budovami. Hlavní osa fóra byla Via Sacra, po níž vedly triumfální průvody císařů a vojevůdců. Mezi nejvýznamnější stavby patřily Chrám Saturna, Chrám Vesty, Curia Julia – sídlo senátu, a monumentální baziliky Maxentia a Constantina.

Ve 2. století př. n. l. začaly rozsáhlé přestavby, které pokračovaly během císařského období. Forum se stalo centrem moci Římské říše a místem, kde se rozhodovalo o politických i vojenských otázkách. Po pádu Západořímské říše v 5. století postupně ztratilo svůj význam, mnoho staveb bylo rozebráno.

Zájem o antické památky se obnovil v období renesance, ale systematické archeologické vykopávky začaly až v 19. století, kdy byly odkryty ruiny, které lze obdivovat dodnes. Spatřit zde můžete zbytky triumfálních oblouků, chrámů i veřejných budov, které dokládají někdejší slávu římské civilizace. Nad celým areálem se tyčí Palatinský pahorek, podle legendy místo založení města, kde stály císařské paláce a odkud se otevírá výhled na celé Forum.

Piazza Venezia a Kapitol

Piazza Venezia je jedním z nejrušnějších náměstí Říma a významným dopravním uzlem, z něhož vycházejí hlavní městské třídy Via del Corso a Via dei Fori Imperiali. Jeho dominantou je monumentální památník Viktora Emanuela II., prvního krále sjednocené Itálie. Stavba známá jako Vittoriano vznikla mezi lety 1885 a 1935 v klasicistním slohu z bílého vápence dovezeného z oblasti Brescie v severní Itálii. Monument má symbolizovat jednotu italského národa, ale od počátku vyvolával rozporné reakce. Pro své mohutné rozměry a kontrast k okolní architektuře získal lidové přezdívky „Psací stroj“ či „Svatební dort“. Stavba zároveň znamenala demolici části středověké zástavby a poškození některých antických památek.

K zadní části Vittoriana přiléhá Kapitolský pahorek (Campidoglio), jedno z nejvýznamnějších míst starověkého i novověkého Říma. Podle legendy právě zde stál chrám Jupitera Nejvyššího, v antice nejposvátnější svatyně města. Kapitol se stal sídlem římské správy a symbolem moci. V 16. století prošel celý prostor rozsáhlou přestavbou, kterou navrhl Michelangelo Buonarroti. Centrální náměstí Piazza del Campidoglio je dodnes obklopeno třemi paláci, v nichž sídlí Kapitolská muzea (Musei Capitolini). Ta jsou považována za nejstarší veřejné muzeum na světě, založeno roku 1471 a uchovávají rozsáhlé sbírky antických soch, římských artefaktů a renesančního umění.

Fontana di Trevi

Fontana di Trevi je největší a nejznámější římská fontána, přiléhá k paláci Palazzo Poli na náměstí Piazza di Trevi. Byla vybudována v letech 1732–1762 v pozdně barokním slohu. Jejím autorem byl architekt Nicola Salvi, na dokončení se podílel Giuseppe Pannini. Monumentální kompozice je tvořena centrální sochou boha moří Oceána, jenž se veze na mušli tažené čtyřmi koňmi, symbolizujícími proměnlivost mořských vln. Fontánu napájí Aqua Virgo, akvadukt z roku 19 př. n. l., který přivádí pramenitou vodu z východní části Říma až do historického centra.

Podle zvyku mají návštěvníci hodit do vody minci pravou rukou přes levé rameno, aby se do Říma znovu vrátili. Fontána se objevila v řadě filmů, nejznámější je scéna z Felliniho snímku La Dolce Vita (1960).

Piazza di Spagna

Svůj název náměstí získalo podle španělské ambasády u Svatého stolce, která se v této oblasti nachází již od 17. století. Dominantou je monumentální schodiště La Scalinata di Trinità dei Monti, které spojuje piazzu s kostelem Trinità dei Monti, postaveným v 16. století. Samotné schodiště bylo navrženo Francescem de Sanctisem a slavnostně otevřeno v roce 1725 papežem Benediktem XIII. Tvoří jej 135 travertinových schodů, které se k vrcholu elegantně rozbíhají do několika ramen.

U paty schodiště stojí Fontana della Barcaccia, barokní kašna ve tvaru potopené lodi, jejímž autorem byl Pietro Bernini a jeho slavnější syn Gian Lorenzo Bernini. Kašna připomíná povodeň Tibery z roku 1598, kdy se podle legendy dostala loď až na toto náměstí.

Pantheon

Pantheon na Piazza della Rotonda, je považován za nejlépe dochovaný antický chrám v Římě a jedno z vrcholných děl římské architektury. Původní stavba byla dokončena roku 27 př. n. l. Současná podoba pochází z doby císaře Hadriana, který nechal chrám kolem roku 123 n. l. zcela přebudovat. Sloužil původně jako chrám zasvěcený všem římským bohům. V 7. století byl přeměněn na křesťanský kostel zasvěcený Panně Marii a mučedníkům, což mu zajistilo trvalou ochranu a zachování během staletí, kdy byly jiné antické stavby ničeny nebo rozebírány.

Stavba je unikátní svou monumentální kupolí, s průměrem přibližně 43 metrů a až do novověku byla největší samonosnou kupolí na světě. Ve vrcholu se nachází okulus o průměru 9 metrů, jediný zdroj přirozeného světla v interiéru. Vstupní portikus tvoří 16 korintských sloupů z egyptské žuly. V interiéru najdeme hrobky významných osobností, mezi nimi malíře Raffaela Santiho a italského krále Viktora Emanuela II.

Campo de' Fiori

Jméno náměstí znamená „Květinové pole“ a připomíná dobu, kdy se tato oblast nacházela za hradbami města. Později se stalo centrem společenského a obchodního života zejména od 15. století, kdy bylo poprvé vydlážděno a obklopeno rezidenčními paláci.

Dnes je Campo de’ Fiori proslulé především svými trhy, které se tu konají každý den kromě neděle. Návštěvníci zde najdou čerstvé ovoce, zeleninu, květiny, koření i typické římské produkty. Večer se náměstí proměňuje v oblíbené místo společenského života s restauracemi, kavárnami a bary.

Dominantu tvoří socha filozofa Giordana Bruna, který byl roku 1600 na tomto místě upálen inkvizicí za své učení. Pomník vytvořený Ettorem Ferrarim byl odhalen roku 1889 a stal se symbolem svobody myšlení a boje proti církevnímu dogmatismu. Na podstavci jsou vyobrazeni i další reformátoři a myslitelé, například Jan Hus či John Viklef.

Piazza Navona

Barokní náměstí má charakteristický podlouhlý tvar, který kopíruje původní antický stadion císaře Domitiana z 1. století n. l. V 15. století se tato plocha proměnila v tržiště a později v reprezentační barokní náměstí, obklopené paláci a kostely.

Na Piazza Navona najdeme tři fontány. Nejvýznamnější z nich je Fontana dei Quattro Fiumi (Fontána čtyř řek), kterou v roce 1651 vytvořil Gian Lorenzo Bernini. Alegoricky znázorňuje čtyři velké řeky tehdy známých kontinentů – Nil, Gangu, Dunaj a Río de la Plata. Na severním konci náměstí stojí Fontana del Nettuno (Neptunova fontána), jejíž původ sahá do 16. století, ale sochařská výzdoba byla doplněna až v 19. století. Nejstarší je Fontana del Moro (Mouřenínova fontána) na jižní straně, původně navržená Giacomem della Porta v roce 1575 a později upravená Berninim.

K dominantám náměstí patří také barokní kostely – zejména Sant’Agnese in Agone, postavený na místě, kde byla podle tradice umučena svatá Anežka, a kostel Nostra Signora del Sacro Cuore. Piazza Navona byla po staletí centrem společenského života a dodnes je jedním z nejživějších míst Říma.

Castel Sant'Angelo

Andělský hrad patří k nejvýraznějším stavbám na pravém břehu řeky Tibery. Byl vybudován v letech 135–139 n. l. římským císařem Hadriánem jako jeho vlastní mauzoleum a místo posledního odpočinku celé dynastie. V hrobce byli pohřbeni ale i další císaři. Monument původně tvořil mohutný válcový blok obložený mramorem. Se zánikem římské říše však ztratil původní účel a od raného středověku byl postupně přeměňován v opevněnou pevnost. V 10. století se dostal pod kontrolu papežů, kteří jej využívali jako rezidenci, pevnost i vězení. V roce 1277 byl s Vatikánem propojen krytou chodbou Passetto di Borgo, dlouhou přibližně 800 metrů, jež umožňovala papežům v době ohrožení bezpečný únik z baziliky sv. Petra.

Současná podoba hradu nese stopy různých stavebních úprav. Základní čtvercová struktura s válcovou věží uprostřed zůstala zachována, postupem času však byly přidávány bastiony, opevnění a rezidenční prostory s bohatou výzdobou. Dominantu vrcholu tvoří socha archanděla Michaela, podle níž stavba získala své jméno – podle legendy se totiž anděl zjevil nad pevností roku 590 při morové epidemii jako znamení jejího konce. Dnes se v prostorách Castel Sant’Angelo nachází muzeum, které představuje nejen původní antickou hrobku, ale také středověké zbrojnice, papežské apartmány a sbírky zbraní, soch a cenných předmětů.

Vatikán

> připravujeme samostatně

Piazza del Popolo

Náměstí se nachází u severního vstupu do historického centra města. Jeho dnešní podoba pochází z počátku 19. století, kdy jej upravil architekt Giuseppe Valadier v neoklasicistním stylu. Dominantou náměstí je obelisk Flaminio, přivezený z Heliopole v Egyptě a vztyčený v Římě již v roce 10 př. n. l. za císaře Augusta. Na jižní straně stojí dvojice barokních kostelů Santa Maria dei Miracoli a Santa Maria in Montesanto, které tvoří symbolickou bránu k ulici Via del Corso. Na severní straně pak návštěvníky vítá bazilika Santa Maria del Popolo s díly umělců, jako byli Caravaggio nebo Bernini.

San Giovanni in Laterano

Nejstarší a zároveň hlavní římská bazilika, která nese titul arcibasilica a je oficiálním katedrálním chrámem biskupa Říma – tedy papeže. Byla založena kolem roku 313 n. l. císařem Konstantinem Velikým na místě bývalého lateránského paláce. V průběhu staletí byla několikrát přestavována, dnešní barokní podoba pochází z 17. století, kdy byl chrám upraven podle návrhu Francesca Borrominiho. Interiér zdobí monumentální sochy apoštolů a cenné mozaiky, zatímco průčelí dominuje mohutná fasáda z 18. století. Bazilika byla místem korunovací papežů až do 19. století a dodnes má v rámci katolické církve výjimečné postavení.

Circo Massimo

Největší antický stadion v Římě, vybudovaný v údolí mezi Aventinským a Palatinským pahorkem, sloužil především k pořádání závodů čtyřspřeží a dalších veřejných her. První dřevěná tribuna byla postavena kolem roku 329 př. n. l. Od 2. století př. n. l. se zde pravidelně pořádaly závody čtyřspřeží. Svou monumentální podobu dosáhl za císaře Traiana na počátku 2. století n. l., kdy mohl pojmout až 150 000 diváků. Celková délka arény přesahovala 600 metrů, šířka dosahovala zhruba 140 metrů. Středovou osu zdobily sochy, oltáře a obelisky, z nichž jeden byl později přemístěn na Piazza del Popolo. Závody se v Circu Massimu pořádaly více než tisíc let, až do 6. století n. l., kdy po pádu Západořímské říše areál postupně zanikl. Dnes se z původní stavby dochovaly jen fragmenty zdí a obvodové zdi tribun.

Trastevere

Malebná čtvrť na pravém břehu Tibery s úzkými uličkami a středověkými domy. Název pochází z latinského trans Tiberim – „za Tiberou“. Historicky byla oblast osídlena už ve starověku, ale svůj charakter získala ve středověku jako čtvrť řemeslníků a obchodníků. Trastevere nabízí tradiční trattorie a kavárny, které si uchovávají autentickou atmosféru.

Dominantou je bazilika Santa Maria in Trastevere , založená již ve 3. století, současná podoba pochází z 12. století. Patří k nejstarším mariánským kostelům v Římě, má románské průčelí s klasicictním portikusem a zvonici. Interiér zdobí korintské sloupy převzaté ze starověkých staveb a bohatá výzdoba z různých období, od raně křesťanských fragmentů až po barokní kaple.

Praktické informace a hodnocení

Hodnocení návštěvníků

75%

681 uživatelů

5 - Nejlepší 4 - Lepší 3 - Průměr 2 - Horší 1 - Nejhorší