Udine

Udine je živé historické město v severovýchodní Itálii, jen několik desítek kilometrů od hranic se Slovinskem a Rakouskem. Nabízí elegantní architekturu, která spojuje benátský, rakouský i moderní vliv, a přesto si uchovává osobitý charakter oblasti Friuli. Úzké středověké uličky se střídají s prostornými renesančními náměstími. Město je kulturním centrem oblasti, vyhlášeným díky muzeím, galeriím a také gastronomickým specialitám, mezi které patří prosciutto di San Daniele a místní vína.

Zobrazit přehled kapitol

Historie

První osídlení oblasti dnešního Udine je doloženo už v době bronzové (cca 2000–900 př. n. l.). První písemná zmínka o Udine pochází z roku 983, kdy císař Ota II. v listině daroval místní pevnost patriarchovi Rodoaldovi z Aquileie. Od té doby se osada postupně rozvíjela a ve 13. století se stala hlavním sídlem patriarchů z Aquileie. Ti z Udine učinili politické, hospodářské i vojenské centrum celé oblasti Friuli a nechali zde vybudovat paláce, opevnění a kostely. V roce 1420 bylo město po dlouhých bojích připojeno k Benátské republice, jejíž vláda trvala téměř čtyři století. Pod patronátem Benátek zažívalo Udine období hospodářského růstu i kulturního rozkvětu - přestavovaly se paláce a získalo svou dnešní podobu. Po pádu Benátské republiky roku 1797 obsadila město Napoleonova armáda a Friuli bylo začleněno do jeho království Itálie. Vídeňský kongres v roce 1815 však přiřkl Udine zpět Habsburské monarchii, pod jejíž nadvládou zůstalo až do roku 1866. Tehdy, po prusko-rakouské válce, připadlo město v rámci Friuli k nově sjednocenému Italskému království. Strategická poloha u hranic se Rakouskem předurčila Udine k významné roli i během první světové války – město sloužilo jako zázemí italské armády a hlavní štáb fronty na řece Isonzo, později i Piave.

Castello di Udine

Dominantou města je Castello di Udine, pevnost tyčící se na pahorku v samotném srdci města, odkud se otevírá hezký výhled na celé město. Původní hrad byl pravděpodobně založen ve 13. století na místě starších opevnění, která zde stála už v raném středověku. Roku 1238 je doložen jako sídlo patriarchů z Aquileie, kteří jej využívali jako svou rezidenci a správní centrum. Po silném zemětřesení v roce 1511 byl hrad značně poškozen a následně znovu vystavěn v renesanční podobě podle návrhu benátského architekta Giovanniho da Udine, žáka Rafaela. Tato přestavba trvala několik desetiletí a dala hradu dnešní podobu. Areál obklopují zbytky starých hradeb a bastionů, připomínající vojenský význam stavby v době benátské nadvlády.

V interiérech se nachází reprezentační sály, například Sala del Parlamento, kde se od roku 1228 scházely stavy Friuli – tento prostor je považován za jednu z nejstarších dochovaných parlamentních síní v Evropě. Fresky zachycují alegorie moci a scény z dějin regionu. Dnes zde sídlí Museo Civico, které uchovává cenné archeologické nálezy, malířská díla od středověku po baroko a sbírky věnované historii Friuli. K nejvzácnějším exponátům patří obrazy školy benátského malířství 16. století.

Piazza della Libertà

Náměstí je srdcem historického centra a jedním z nejkrásnějších v severní Itálii. Obklopují jej elegantní paláce z 16. a 17. století, mezi nimiž vyniká Loggia del Lionello na jižní straně, s goticko-renesanční fasádou z červeného a bílého kamene. Postavena byla v letech 1448–1457.

Naproti ní stojí renesanční Loggia di San Giovanni (1533–1539) od Bernardina da Morcote s hodinovou věží. Na náměstí stojí fontána s alegorickými sochami, sloup se lvem sv. Marka, symbolem Benátské republiky a další sochy, převážně ze 17. století.

Cattedrale di Udine

Katedrála Santa Maria Annunziata vznikla roku 1236 na místě staršího kostela z 11. století, z podnětu patriarchy Bertolda z Aquileie. Současná podoba je výsledkem postupných přestaveb od 13. do 16. století, vtiskly jí převážně goticko-renesanční charakter. Výrazně byla obnovena po ničivém zemětřesení v roce 1348 a znovu přestavována v 15. století, kdy získala podobu trojlodní baziliky s kaplemi. Fasáda byla dokončena v roce 1335 a zdobí ji typické lombardské prvky, zatímco interiéry pozdějších etap se nesou v duchu renesance a baroka.

Uvnitř katedrály se nachází množství uměleckých pokladů – fresky Giovanniho da Udine, žáka Rafaela, barokní oltáře od Giuseppe Torrettiho a díla benátských mistrů 16. století. Zvláštní význam má kaple sv. Kříže, vyzdobená cyklem fresek od Giambattisty Tiepola z první poloviny 18. století, které patří k nejcennějším příkladům barokního malířství ve Friuli. Katedrála uchovává také řadu sakrálních relikvií a cenné liturgické předměty.

Piazza Giacomo Matteotti

Toto hezké náměstí je jedním z nejoblíbenějších míst setkávání v Udine a představuje živé srdce městského života už po staletí. Náměstí obklopují historické paláce a elegantní měšťanské domy s podloubími, jejichž fasády nesou stopy renesanční a barokní architektury. Mnohé z nich pocházejí ze 16. století.

Dominantou prostoru je kostel San Giacomo, původně založený v roce 1398 a později několikrát přestavovaný. Jeho interiér uchovává cenné fresky a sochařskou výzdobu, která připomíná náboženský i umělecký význam tohoto místa. Uprostřed náměstí stojí kamenný sloup se sochou Panny Marie z roku 1501.

Chiesa di San Francesco

Výstavba tohoto gotického kostela byla zahájena v roce 1266 na popud františkánského řádu. Jednoduchá cihlová stavba vyniká svou rozlehlostí a působivým klenutím. V interiéru se nachází hrobky významných šlechtických rodů Friuli a památníky padlých z různých historických období. Kostel byl v průběhu staletí několikrát přestavován a přizpůsobován novým potřebám. V době napoleonských válek byl částečně využíván jako vojenský sklad a podobnou roli sehrál i během první světové války, kdy sloužil jako provizorní nemocnice.

Opevnění města

První hradby kolem města byly vybudovány už ve 13. století, ale dnešní podoba opevnění pochází hlavně z období benátské vlády v 15. a 16. století. Kamenné zdi obepínaly celé historické jádro a chránily jej před útoky sousedních panství i během válek s Habsburky. Do města vedlo několik bran, z nichž nejznámější je Porta Aquileia , směřující k někdejšímu patriarchálnímu centru v Aquileii. Dochovala se také Porta Manin , původně středověká brána přestavěná v renesančním stylu, a Porta Villalta , která připomíná starší obranné systémy.  Část hradeb byla v 19. století zbořena.

Praktické informace a hodnocení

Hodnocení návštěvníků

Zatím nikdo nehodnotil.

5 - Nejlepší 4 - Lepší 3 - Průměr 2 - Horší 1 - Nejhorší